Všichni se těchto dvou dnů v našem životě bojíme – den, kdy odejde naše matka a den, kdy odejde náš otec. Slovo „zemře“ úmyslně nepíšu. Protože naši rodiče nikdy neumírají. Odejdou – ano. Přestávají být blízko – ano. Ale neumírají. Stejně jako pravá láska neumírá.
Pokud nyní čtete tyto řádky, víte, o co jde. Bez ohledu na to, zda jste před mnoha lety ztratili otce nebo matku, nebo se to stalo nedávno, váš život je již jasně rozdělen na dvě části: „před“ a „po“.
Prázdnota, která se vytvořila v srdci, stále existuje. Postupem času bolest začne postupně ustupovat, ale úplně – nikdy nezmizí. Musíte se naučit žít s ní. Užívat si života a hlasitě se smát s touto dírou ve svém srdci. A to je náš život. To by naši rodiče chtěli nejvíce – vědět, že žijeme a vědět, že jsme se stali jejich pokračováním na této Zemi. A proto všechno nebylo marné.
Ztráta rodiče je jednou z nejtěžších životních zkoušek. Vždyť my ztrácíme ty, kteří byli s námi od prvních dnů našeho života. Přijmout to je velmi obtížné.
Vaši rodiče jsou první lidé, které jste uviděli na tomto světě. Naučili vás mluvit, chodit, držet lžíci v ruce, číst, psát … Byli to oni, kdo vás vytvarovali tak, jak jste dnes.
Zdroj: bomba.co
Vaši rodiče nebyli světci. Stejně jako vy a jako všichni ostatní lidé na Zemi.
Snažili se však, aby vám zpříjemnili pobyt v tomto světě, naučili vás, jak v něm přežít, bojovat a stát se hodnými lidmi. Jedna věc je jistá: byli připraveni za vás položit svůj život. Bez váhání.
Je škoda, že náš život je tak uspořádaný: musíme se rozloučit s nejdražšími a nejmilovanějšími. S těmi, pro které jsme byli středem vesmíru. A tuto bolest musíme zvládnout. Ale bude se ona čas od času stále vracet. S oblíbenou písní, kterou náhodou uslyšíte na ulici, se starými brýlemi vašeho otce, které najdete ve skříni, s oblíbeným hrnkem vaší matky …
A nejbolestivější bude v sváteční dni, když si zvláště uvědomíte, že už je nemůžete navštívit. Když pochopíte, jak vám chybí rodinná setkání.
Budete to muset udělat – naučit se žít bez nich. Tak, aby ten smutek neztmavoval váš život.
Zdroj: nesnilos.com
Vaše matka nebo otec by nechtěli, abyste po letech prolévali slzy a neužívali si život po jejich odchodu. Oni by chtěli něco úplně jiného: abyste měli šťastný život, žili dál a objevovali něco nového a krásného každý den. Koneckonců, to byl účel jejich života na Zemi – aby bylo jejich dítě šťastné. Proto je nesmíte žádným způsobem zklamat.
Užívejte si každou minutu svého života a každý nový úsvit. Nezapomeňte, že ani teď, když vaše matka nebo otec není poblíž, jsou stále poblíž. Bez ohledu na to, jak tomu říkáte: paralelní světy, jasná vzpomínka ve vaší duši nebo něco jiného, podstata je stejná – vaši rodiče vždy s vámi zůstávají. Nemůžete je vidět, nemůžete je slyšet, ale vždy cítíte přítomnost.
Sdílejte svůj zármutek s ostatními členy rodiny. Vzpomeňte si na nějaké milé chvíle, hledejte si podporu navzájem. To pomáhá.
Promluvte si o tomto se svými přáteli a kolegy. Všichni musíme dříve nebo později zažít podobnou zkušenost. To je život: všichni procházíme tak obtížnými zkouškami a podpora ostatních lidí hodně pomáhá.
Náš život na Zemi je velmi krátký a můžeme pokračovat život těch, kteří odešli pouze jedním způsobem – vzpomínat si na ně. Oni žijí v našich srdcích. Řekněte o nich svým dětem a vnoučatům. Vzpomínejte na své příbuzné během rodinných svátků a oslav.
Zdroj: beamgirl.com
Někdy se vám dokonce bude zdat, že jsou blízko. To je paradox našeho života: zůstáváme, i když odcházíme. V paměti. V srdci. V duši. Pokud si je budete pamatovat a mluvit o nich, budou žít věčně.
Zpočátku po ztrátě se zdá, že vaše slzy nikdy nevyschnou a rána na srdci se nebude hojit. Nedovolte, aby vás zármutek táhl dolů a blokoval slunce. Otřete si slzy, podívejte se z okna – život pokračuje.
Vaše matka nebo otec by nikdy nechtěli, abyste plakali. Oni jsou váš zdroj života a váš zdroj radosti. Dali vás světu, abyste ho vylepšili a sami byli šťastní.
Radujte se, smějte se a užívejte si tento život. Vaši rodiče to cítí.
